Je 0:42 a toto je další díl ze série "Zpovědnice".
Sakra..Dnes jsem byla vážně nasraná. Vážně hodně dost. Přátelství. Co to vůbec je za pojem? Neni to jenom jakási hezká iluze v našich představách? V kapele zpívám v jednom songu část "Dost se divim jak se někdo odhalí, z hodnýho je zlej a z divnýho bohatý" a skvěle se mi to opět potvrdilo. Bohužel u člověka, u kterého jsem to čekala nejméně. Je mi moc líto, že se z moc hodné a fajn holky kterou jsem poznala před 2,5 rokem stala během posledního půl roku nesnesitelná, afektivní a blbá kráva. Je mi opravdu moc líto, že toto musím psát. Opravdu moc. Ale jiná vhodná slova nenacházím a to už je co říct. Já nejsem svatá, určitě ne, to vím, ale zatím jsem se nesnížila na úroveň jako je ona. Tak si tak říkam.. co jí vlastně tak změnilo? Narostl jí kohoutek z toho že si našla potencionálního crushe, který jí písmenkově odepisuje a jednou za čtvrt roku se vidí? Nebo moc koukala na motivující videa o tom, jak je důležité mít sebevědomí na levelu 2022545? Pokud ano, tak je mi jí líto ještě víc, že takhle dopadla. Dejme tomu, že jsem hodně empatický člověk. Snažím se s každým vyjít i přes jeho chyby, pokud on akceptuje ty moje. Ale přes toto už dohajzlu "nejede vlak". Nečekejte tu nějaké vysvětlování celé situace, na to já nejsem. Na toto je tu přeborník dotyčná. Vsadím se, že do zítřka celou její smyšlenou pohádku budou vědět všichni okolo z jejího okolí (rozumějte max. 3 lidé). Vezměme to zkráceně - Dotyčná se naštvala, jelikož jsem jí nedělala v 18 letech doprovod na koncert. Kurva. Co to jako je? :D Kdybych z minulosti měla spočítat kolikrát JÁ se jí milým způsobem doprošovala, jestli semnou nepůjde na tuhle a tamtu akci s odpovědí "Ne, nejdu", tak bych se asi nedopočítala. Nicméně, pokračujme v příběhu. Ono by mi toto samotné nevadilo, jsem na její nesmyslné a dá se říci bezdůvodné urážení a dohadování se semnou už patřičně zvyklá. Takže dá se říct, že já to, že jí zase kvalitně mrdá v hlavě, ani pořádně nezaregistrovala. Dobře vím, jak se chová k lidem, kteří jí něčím naštvali.. (těch lidí je asi 200 000) POKUD JI NAŠTVETE, BUDE VELICE PEČLIVĚ SLEDOVAT KAŽDÝ VÁŠ POHYB NA SOCIÁLNÍCH SÍTÍCH. PEČLIVĚ BUDE KONTROLOVAT JAKÉ FOTKY PŘIDÁVÁTE A I KDYŽ SI PŘEDTÍM ZAPLATÍTE PROCEDURU KRÁSY, VŽDY SI NAJDE NĚCO, CO PARÁDNĚ DOKÁŽE ZKRITIZOVAT. Následuje horlivé screenshotování a posílání to již zmíněným cca 3 kamarádům (více jich není). To samozřejmě není vše, je toho mnohem víc. Budete ji ležet v hlavě, bude na vás myslet (ve zlém) každý den a na vaše jméno padne lavina nadávek, trapných připomínek a nesmyslných alibi. Jo, a abych nezapomněla. BUDE VÁM VELICE NENÁPADNÝM ZPŮSOBEM ANONYMNĚ PSÁT NA ASK. Samozřejmě aby jste to nepoznali. To se musí. Této mojí kamarádce se to dnes bohužel trochu pokazilo. Slečna naštvaná mi dnes chtěla zanadávat na mém asku, jelikož kdyby mi to měla říct z očí do očí, tak se sesype jak hromádka popelu. Bohužel, zapomněla odkliknout anonym. No, když jsem poprvé viděla tu větu " slysel sem ze chovas jako krava k pratelum pizdo " , říkala jsem si, okej, hejtík jednou za rok nezaškodí. Jenomže pak jsem si všimla jména za tím. Bylo tam Katie Paranoid. V tu chvíli mi to v hlavě začalo parádně šrotovat a začala jsem rudnout vztekem. Pro mě je toto největší známka ubohosti. Tento můj amok trval asi 2 minuty, pak ale jakoby se po něm zem slehla, já si uvědomila, jak moc je ta holka hloupá a chytla jsem slušný záchvat smíchu. Poté jsem si řekla, že jediné co ji na to chci napsat je to, že si to u mě posrala a tím to haslo. Absolutně se mi ta holka znechutila. Nechci tu říkat sobecké věty jako např. že ztratila člověka který ji jako jeden z mála bral takovou jaká je a bránil ji. Okamžitě jsem přerušila kontakty a končím.
Jen bych chtěla poukázat na to, abyste si dávali pozor na to, s kým se stýkáte. Jasné, já vím, ono to nejde vždy na první pohled poznat jako v tomto mém případě, ale pokud se vám zdá že je ten člověk absolutní vymaštěnec, běžte od něho. Nenechte si odebírat svoji vzácnou energii a pokud vás kamarád jakkoliv neodpustitelně zklame, nebojte si říct "Jo kámo, tos posral, totálně. a i když je mi to líto, tak semnou už NIKDY nepočítej."
Zároveň si dávejte pozor na to, jak se chováte k lidem, na kterých vám záleží. Prosím, nebuďte svině k lidem, kteří si to opravdu nezaslouží.. A pokud jim stejně dále podrážíte nohy, stejně na to doplatíte. Stejně jako moje bývalá nejlepší kamarádka.
Dobrou noc. :)
Victoria Knechtl
čtvrtek 18. srpna 2016
pondělí 15. srpna 2016
Jsem správná křeččí máma a NOVÝ BLOG
Ahojec. :D
Nevím jestli toto někdo o mně ví, ale jsem veliký milovník zvířátek a největší slabost mám pro hlodavce. Mám bohaté zkušenosti se zakrslými králíčky, morčetem a hlavně - jsem blázen do křečků. :D Ono to asi vypadá vtipně, když největší drsňačka se rozplývá nad těmito drobečky.
Ale teď zpět k tématu. Můj poslední křeček se jmenoval Yuki. Byl to křečík džungarský. Koupila jsem si ho s tím, že to je holka. Když ale povyrostl, zjistila jsem, že to je kluk jako buk, ono mi to ale nevadilo :D Yuki byl mazlíček rodiny, mírumilovný, dokonce i na mojí malou 4 letou sestru byl hodný a nechal se mazlit.
Yuki bohužel ve středu 10.8 kolem 17:15 zemřel. Jsem sice metalovej drsňák jak už bylo řečeno, ale tato událost mě tak moc vzala, že si pobrečím ještě doteď na dovolené (ze které se mimochodem zoufale těším domů).
Koupě nového křečíka džungarského po příjezdu domů z dovči bude to první co udělám. A hlavně.. chci začít s něčím úplně novým. Doteď jsem vždy chovala doma pouze jednoho křečka, ale teď chci zkusit mít doma dva.
Jednu klec už doma mám, plánuji dokoupit a pořádně vybavit ještě jeden velký box pro druhého džungarského mrňouse.
Důvody proč chci dva jsou... dva. :D První je ten, že prostě nechci mít doma toto úžasné stvoření jenom jedno, nýbrž dvě. :D A druhý je ten, že chci zkusit odchovat mladé. ♥ A chtěla bych se tomu věnovat intenzivně, pokud vše pujde dobře. A teď přicházím k hlavnímu důvodu, proč píšu tento článek. BUDU SI ZAKLÁDAT NOVÝ BLOG, který se bude věnovat výhradně mojí křeččí rodince. A ikdyž bych to sem neměla psát, tak to tentokrát zkusím na doméně blog.cz, se kterou mám dá se říct lepší zkušenosti než s blogspotem, hlavně co se týče návštěvnosti. Blogspot má ale zase lepší "vizáž". :) Nebojte, tento blog stále zůstává a stále se tu budou objevovat nové články z mého života. Ale hlavně můžete očekávat pravidelnou nálož křeččích džungarských mláďátek, která budou vhodná domů na mazlení, na chov a dokonce i na výstavy!!! :) Kdokoliv by měl zájem o křečíka, ať se mi ozve a předem zarezervuje. :)
Hned jak bude blog hotový, vložím odkaz. přímo sem do tohoto článku.
Děkuji za přečtení a budu se těšit na blogu !!! :)
Na závěr chci přidat malou vzpomínku na Yukiho. ♥ Moc mi chybíš, drobečku.
Nevím jestli toto někdo o mně ví, ale jsem veliký milovník zvířátek a největší slabost mám pro hlodavce. Mám bohaté zkušenosti se zakrslými králíčky, morčetem a hlavně - jsem blázen do křečků. :D Ono to asi vypadá vtipně, když největší drsňačka se rozplývá nad těmito drobečky.
Ale teď zpět k tématu. Můj poslední křeček se jmenoval Yuki. Byl to křečík džungarský. Koupila jsem si ho s tím, že to je holka. Když ale povyrostl, zjistila jsem, že to je kluk jako buk, ono mi to ale nevadilo :D Yuki byl mazlíček rodiny, mírumilovný, dokonce i na mojí malou 4 letou sestru byl hodný a nechal se mazlit.
Yuki bohužel ve středu 10.8 kolem 17:15 zemřel. Jsem sice metalovej drsňák jak už bylo řečeno, ale tato událost mě tak moc vzala, že si pobrečím ještě doteď na dovolené (ze které se mimochodem zoufale těším domů).
Koupě nového křečíka džungarského po příjezdu domů z dovči bude to první co udělám. A hlavně.. chci začít s něčím úplně novým. Doteď jsem vždy chovala doma pouze jednoho křečka, ale teď chci zkusit mít doma dva.
Jednu klec už doma mám, plánuji dokoupit a pořádně vybavit ještě jeden velký box pro druhého džungarského mrňouse.
Důvody proč chci dva jsou... dva. :D První je ten, že prostě nechci mít doma toto úžasné stvoření jenom jedno, nýbrž dvě. :D A druhý je ten, že chci zkusit odchovat mladé. ♥ A chtěla bych se tomu věnovat intenzivně, pokud vše pujde dobře. A teď přicházím k hlavnímu důvodu, proč píšu tento článek. BUDU SI ZAKLÁDAT NOVÝ BLOG, který se bude věnovat výhradně mojí křeččí rodince. A ikdyž bych to sem neměla psát, tak to tentokrát zkusím na doméně blog.cz, se kterou mám dá se říct lepší zkušenosti než s blogspotem, hlavně co se týče návštěvnosti. Blogspot má ale zase lepší "vizáž". :) Nebojte, tento blog stále zůstává a stále se tu budou objevovat nové články z mého života. Ale hlavně můžete očekávat pravidelnou nálož křeččích džungarských mláďátek, která budou vhodná domů na mazlení, na chov a dokonce i na výstavy!!! :) Kdokoliv by měl zájem o křečíka, ať se mi ozve a předem zarezervuje. :)
Hned jak bude blog hotový, vložím odkaz. přímo sem do tohoto článku.
Děkuji za přečtení a budu se těšit na blogu !!! :)
Na závěr chci přidat malou vzpomínku na Yukiho. ♥ Moc mi chybíš, drobečku.
úterý 12. dubna 2016
ASKING ALEXANDRIA V PRAZE ! ♥
Je to tu. Myslím, že připíjet bychom si měli až teď, při této skvělé informaci a ne u článku s mými písničkami. :D :D Mimochodem, já ani netušila, jak skvělý je nealkoholický šampaňský. :D
Asking Alexandria budou v Prazeeeee !!!! Naposledy tu měli koncert v lednu 2013 a pro mě to byl zážitek do konce života. Pro rýpaly : Ano, vím že tu byli k příležitosti Rock For People 2015 myslím, ale to neberu jako že to platí víte co, tam má málo lidí kteří vedou chudý studentský život možnost dojet.
OFICIÁLNÍ UDÁLOST NA FB :
https://www.facebook.com/events/1746838965561991/
Budou hrát 23.8.2016 v Lucerně a doufam, že budou mít nějakej vydařenej support.
Cena lístku je zatím 460 Kč.
Přátelé, tohle bude absolutní bomba. Doufam že se tam potkáme ! :D
Mimochodem, co říkáte na nový album ? Za mě absolutně super ;)
Asking Alexandria budou v Prazeeeee !!!! Naposledy tu měli koncert v lednu 2013 a pro mě to byl zážitek do konce života. Pro rýpaly : Ano, vím že tu byli k příležitosti Rock For People 2015 myslím, ale to neberu jako že to platí víte co, tam má málo lidí kteří vedou chudý studentský život možnost dojet.
OFICIÁLNÍ UDÁLOST NA FB :
https://www.facebook.com/events/1746838965561991/
Budou hrát 23.8.2016 v Lucerně a doufam, že budou mít nějakej vydařenej support.
Cena lístku je zatím 460 Kč.
Přátelé, tohle bude absolutní bomba. Doufam že se tam potkáme ! :D
Mimochodem, co říkáte na nový album ? Za mě absolutně super ;)
Vicky začala svojí vlastní sólo tvorbu
Ehm ehm! :D Tamtadadááááááááááááá! (teď si představte nějakou slavnostní hudbu a připravte šampaňský)
Je to tu, začala jsem psát textíky jen pro sebe. Rozuměj tomu tak, že ty texty nebudu používat s kapelami, čistě jen pro mé písničky. Můj první oficko song se jmenuje Feelings a na tom videu zní faaaaakt hrozně. Slibuju, že ty další už budou mnohem lepší! O:) :D
Je to tu, začala jsem psát textíky jen pro sebe. Rozuměj tomu tak, že ty texty nebudu používat s kapelami, čistě jen pro mé písničky. Můj první oficko song se jmenuje Feelings a na tom videu zní faaaaakt hrozně. Slibuju, že ty další už budou mnohem lepší! O:) :D
Tato písnička pojednává o období jara až podzimu roku 2013, kdy jsem vlastní chybou ztratila jednu osobu.
Chystám mnoho věcí, strašně ráda bych je sem napsala, ale ne. Pro jistotu, znáte to. Až vše teprv bude pečlivě domluveno a připraveno, vypustím to do světa a věřte mi, že na sobě teď makam a doufam že se budu posouvat už jenom dál a dál. :)
Nové covery
Poslední dobou jsem zas hodně "coverovara". Fuj, to je ale debilní slovo ! :D Vyslovené zní líp. :D
Budu ráda za poslech a za následné reakce, ať už je pozitivní nebo negativní. Člověk by se nikdy neměl stydět za svůj názor a zároveň by se nikdy neměl naštvat za to, když o sobě ne vždy slyší/čte hezké věci.
People help the people
Budu ráda za poslech a za následné reakce, ať už je pozitivní nebo negativní. Člověk by se nikdy neměl stydět za svůj názor a zároveň by se nikdy neměl naštvat za to, když o sobě ne vždy slyší/čte hezké věci.
People help the people
Sleepwalking
Drown
ŽIJU ! ♥
Aloooooha !!
Lidi, je to neuvěřitelný, ale od tý doby co jsem napsala můj poslední článek jsem ŠŤASTNÁ. Upřímně šťastná ! Hodně jsem se bála sem napsat nějaký můj pocitový update, protože jsem se bála že to tím zakřiknu, ale ne, už se nebojím. Hlavně bych tímhle chtěla ukázat, že každé těžké období ve vašem životě jednoho dne skončí, jde jen o to pracovat na sobě samotném a on se ten důležitej bod zlomu, jak já říkám, dostaví sám.
Jak jsem již psala v minulém článku, měsíce září 2015 až leden 2016 pro mě byly jedním stručným slovem HROZNÝ. Snad poprvé v životě jsem si vyzkoušela takhle obrovskou psychickou vyčerpanost. Občas jsem už prostě jen ležela a čekala až umřu.
Pak ale přišel ten osudný den, 9.1.2016. Nechci ho tu už znova popisovat, je to dostatečně vysvětlené ve článku určeném přímo o tomto dni. Já si v ten den sáhla na dno. Opravdu vyloženě na dno, bylo to děsný. :D Teď už se směju tomu jaká jsem byla naivka. Podstatné je, že v následujících dnech přišel ten už jednou jmenovaný BOD ZLOMU.
Tak nějak po mém návratu z Prahy se mi začalo tak nějak všechno podělávat. Propadla jsem z matiky, špatné vztahy s tátou kvůli tomu, měla jsem pocit že ztrácím kamarády (vše se usmířilo zanedlouho), zkrachovala mi kapela (teď už ale zase hrajeme a makáme na skvělejch novejch věcech♥) zkrátka bylo toho opravdu hodně a na citlivou holku je tohle všechno prostě hodně. Každopádně, na toho idiota už jsem si ani nevzpomněla. Najednou mi to všechno přišlo jako zbytečně probrečená doba a já k němu necítila už vůbec nic. Jak se vše tak nakupilo dohromady, donutilo mě to myslet nad jinýma, důležitějšíma věcma. Kupodivu, já ale byla v pohodě. Netuším čím to bylo. Byla jsem v absolutní vyrovnanosti i přesto že se, s prominutím, všechno sralo. Neříkám že mi bylo do smíchu, ale pracovala jsem na tom, aby se všechny tyhle problémy vyřešily a vida, oni se vyřešily všechny za extrémně krátkou dobu. Nebyly to ani dva týdny. A já si najednou užívala života. Cítila jsem, že znova žiju. Absolutní odraz ze dna. Znova jsem na dobré cesté k životnímu štěstí. :)
Dokonce už i bez problémů můžu poslouchat snad každou písničku. Ještě 4 měsíce zpět jsem si nemohla poslechnout moje oblíbený písničky, protože v momentu kdy začaly hrát se mi po obličeji nekontrolovatelně začaly kutálet slzy.
Tady máte některé z nich :
A Day To Remember - You had me at hello
Lidi, je to neuvěřitelný, ale od tý doby co jsem napsala můj poslední článek jsem ŠŤASTNÁ. Upřímně šťastná ! Hodně jsem se bála sem napsat nějaký můj pocitový update, protože jsem se bála že to tím zakřiknu, ale ne, už se nebojím. Hlavně bych tímhle chtěla ukázat, že každé těžké období ve vašem životě jednoho dne skončí, jde jen o to pracovat na sobě samotném a on se ten důležitej bod zlomu, jak já říkám, dostaví sám.
Jak jsem již psala v minulém článku, měsíce září 2015 až leden 2016 pro mě byly jedním stručným slovem HROZNÝ. Snad poprvé v životě jsem si vyzkoušela takhle obrovskou psychickou vyčerpanost. Občas jsem už prostě jen ležela a čekala až umřu.
Pak ale přišel ten osudný den, 9.1.2016. Nechci ho tu už znova popisovat, je to dostatečně vysvětlené ve článku určeném přímo o tomto dni. Já si v ten den sáhla na dno. Opravdu vyloženě na dno, bylo to děsný. :D Teď už se směju tomu jaká jsem byla naivka. Podstatné je, že v následujících dnech přišel ten už jednou jmenovaný BOD ZLOMU.
Tak nějak po mém návratu z Prahy se mi začalo tak nějak všechno podělávat. Propadla jsem z matiky, špatné vztahy s tátou kvůli tomu, měla jsem pocit že ztrácím kamarády (vše se usmířilo zanedlouho), zkrachovala mi kapela (teď už ale zase hrajeme a makáme na skvělejch novejch věcech♥) zkrátka bylo toho opravdu hodně a na citlivou holku je tohle všechno prostě hodně. Každopádně, na toho idiota už jsem si ani nevzpomněla. Najednou mi to všechno přišlo jako zbytečně probrečená doba a já k němu necítila už vůbec nic. Jak se vše tak nakupilo dohromady, donutilo mě to myslet nad jinýma, důležitějšíma věcma. Kupodivu, já ale byla v pohodě. Netuším čím to bylo. Byla jsem v absolutní vyrovnanosti i přesto že se, s prominutím, všechno sralo. Neříkám že mi bylo do smíchu, ale pracovala jsem na tom, aby se všechny tyhle problémy vyřešily a vida, oni se vyřešily všechny za extrémně krátkou dobu. Nebyly to ani dva týdny. A já si najednou užívala života. Cítila jsem, že znova žiju. Absolutní odraz ze dna. Znova jsem na dobré cesté k životnímu štěstí. :)
Dokonce už i bez problémů můžu poslouchat snad každou písničku. Ještě 4 měsíce zpět jsem si nemohla poslechnout moje oblíbený písničky, protože v momentu kdy začaly hrát se mi po obličeji nekontrolovatelně začaly kutálet slzy.
Tady máte některé z nich :
A Day To Remember - You had me at hello
Linkin Park - Shadow Of The Day
A taky jsem si nemohla poslechnout moje oblíbené Breaking Benjamin !!!!! Jediná písnička na kterou jsem se "zmohla" bylo Forget It. Teď už si ale v pohodičce jahodičce pustit i mou nejoblíbenější Diary of Jane ! ♥
Ono to někomu může připadat jako absolutní blbost, že mě rozbrečí písnička, ale jak říkam.. jsem modrovlasá citlivka. :D
Tohle špatné období pro mě byla obrovská zkušenost a nikdy na něj nezapomenu. Doteď je mi inspirací v textech a dlouho ještě bude. Jsem šťastná a vy, co prožíváte něco podobného jako já dříve : Věřte mi, že se vše nějak vyřeší. Jsou tu s vámi vaši nejbližší a i vy budete šťastní. ♥
Jen ještě na konec bych chtěla poděkovat za milé komentáře !!! Jste super. :)
neděle 10. ledna 2016
Upside down
To že můj blog nikdo nečte využiju k vypovídání se ze všech sraček který se mi poslední dobou dějou.
Pokud tohle přecejenom někdo čte, upozorňuju že je to pouze na vlastní nebezpečí. Plno sprostých slov, nadávek, smutnejch píčovin a tak dále
Kdybych měla zrekapitulovat rok 2015, sám o sobě byl super. Teda až na podzim 2015, k tomu se ještě dostanu. Byla jsem nejšťastnější člověk na světě. Ne že bych někoho měla (to až potom později) , jen jsem si prostě užívala každý den mojí existence. Měla jsem kolem sebe super přátele, neřešila jsem blbosti, žádný vztah a tak podobně. Byla jsem opravdu šťastná. Pak jsem se ještě do toho stihla poprvý opravdu zamilovat, konečně jsem zjistila co to znamená někoho mít upřímně rád. Bylo to super, sice to skončilo, tak 3 dny jsem plakala a pak jsem se z toho oklepala. Měsíc na to jsem poznala někoho dalšího, nebylo to nějaký seznámení přes facebook, seznámili jsme se venku na ulici, takže úplně osud a tyhle další píčoviny.. Já se znova zamilovala, tak jako nikdy a zažívala jsem asi to nejkrásnější období v životě. Yes. Byla jsem kurva moc šťastná. Jenomže na podzim, v září, jsme se museli rozejít. Jo, jakože fakt museli. Jinak to nešlo. Z obou stran to bylo nedobrovolně, ale jak říkam, jiný řešení nebylo. Absolutně mě to složilo. 3 měsíce zkurvenýho bulení. Takhle debilně mi bylo naposledy během roku 2014 někdy na jaře, což už je dlouhá doba. Nebudu tu popisovat co všechno jsem dělala během toho debilního čtvrt roku, samý píčoviny. Snažila jsem se zapomenout tím že jsem se celkem kurvila, jako ne úplně víte co, prostě snažila jsem se navazovat kontakty s hezkýma klukama a omotávala jsem si je okolo prstu, využívala jsem toho že jsem celkem hezká a hlavně jsem se asi chtěla trošku pomstít za to co se stalo mě. Museli to odnášet oni.
Nedávno na Silvestra jsem myslela že asi začnu věřit na zázraky.
Prostě jsme se dali znova dohromady, chápeš? Úplně krásnej happy end. Po 3 měsících jsem se smála. Jakože upřímně. Dohajzlu to byl tak hezkej pocit. Píšu texty, poprvý jsem byla schopná napsat něco pozitivního. Kreslím, poprvý jsem byla schopná nakreslit něco hezkýho. Cítila jsem se skvěle, fakt moc. Všechno vypadalo že už bude v pohodě. Do včerejška. Byli jsme předběžně domluvený že za ním o weekendu přijedu, ale nedomluvili jsme se na čase kdy mě má vyzvednout. Prostě jsme oba nějak předchozí den neměli čas. Jo a bydlí odemě 130 kiláků, kdyby něco. Ráno jsem hezky nasedla na bus a celá natěšená se připravila na cestu která mi zabere 2 hoďky. Na začátku cesty jsem si řekla, že by bylo vhodný kdybych mu teda napsala sms v kolik přijedu, aby mě vyzvedl. Odpověď žádná. Tak jsem si řekla dobrý, zachvíli si toho všimne. Očividně ne, tak jsem mu zavolala. Nic, nezvedal. Začínala jsem být nervní co budu jako v Praze dělat dokud se neozve. Tak jsem napsala mojí kámošce jestli by se mě na chvíli neujmula. Ok, přijela jsem a hoďku jsem na ní čekala. Přišla a já pořád čekala že se ON ozve. Ani hovno. Celej den jsem mrzla v -5° , nebylo pořádně co dělat s ní.
Pořád jsem čekala na to že se ozve. Nečekala jsem třeba že napíše že se uvidíme, ale čekala jsem že aspoň napíše že dnes na to sere. Nic. V půl 6 mi to jelo domů, tak mi kámoška řekla že mě doprovodí na bus, Nejrychlejší možnost byla metro že. Jen debilní dvě zastávky. My krávy jsme si řekly že to dáme na pohodu bez lístku. Na Florenci samozřejmě revizáči. V hajzlu.
Takže rekapitulace :
Jela jsem domů totálně zničená, zklamaná, ubrečená, pravděpodobně nemocná a s pokutou.
Doma jsem pořád doufala že třeba jen měl něco s mobilem, ale ono hovno. Vesele si mezitím přidával fotky na fb zrovna v čase kdy já se mu snažila dovolat. Mam pocit že semnou totálně vyjebal. Co to kurva je? Nikdy předtím se ke mně takhle nezachoval.
Já ani nedokážu popsat jak se cítím. Jsem na dně, fakt že jo tyvole. Takhle debilně mi asi ještě nebylo.
A protože jsem zkurveně moc psychicky slabá a tyhle situace nezvládam, opět to dopadlo tak že jsem si ublížila sama. Nenávidim to. Nechci to dělat, ale momentálně pro mě není jiný východisko. Takže teď tu jen tak ležím, celá od krve, s nezaplacenou pokutou přemýšlejíc o tom jak tohle všechno budu vysvětlovat našim. Připadam si jako 13ti letá emo holka.
Nejhorší je že to vlastně nemam komu říct, mamku nechci zatěžovat, nesla by to ještě hůř než já. S tátou si sice rozumím, ale pro tyhle věci pochopení nemá. Kámoši už mě taky musí mít dost po těch 3 měsících, takže už se snažím dělat jak strašně moc silnej člověk jsem a jak tohle všechno úplně v poho zvládam, víš co.
Jedinej možnej člověk kterýmu bych tohle vše eventuelně mohla říct je moje psycholožka. To má ale dvě ALE :
1) Uvidím se s ní až 22., mam pocit že do tý doby se stihnu třeba předávkovat nebo otrávit :D (Jo, ten smajlík tomu dodává takovej veselejší nádech ne?)
2) Nejsem si úplně jistá jak by vzala to kdybych jí řekla že se chci zabíjet lol. Mě pošle na psychárnu ne? To by mi ještě tak scházelo..
Další člověk který přichází v úvahu je moje učitelka zpěvu. Je to spíš moje kamarádka než učitelka, je dost mladá takže věkově si jsme dejme tomu celkem blízký. S tou se dá vždycky skvěle pokecat, s ní se mam vlastně vidět zítra. No tyvole, to o tom ještě mluvit asi nedokážu, uvidim. Buďto se před ní složim rovnou a nebo jí to nějak v klidu řeknu. Lepší by byla samozřejmě ta druhá možnost, jenže jak se znám tak o svých problémech dokážu mluvit až když je vyřeším, jenže jak říkam - do tý doby se stihnu zabít. :D
Prostě jsem úplně v hajzlu tralala
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)


