Lidi, je to neuvěřitelný, ale od tý doby co jsem napsala můj poslední článek jsem ŠŤASTNÁ. Upřímně šťastná ! Hodně jsem se bála sem napsat nějaký můj pocitový update, protože jsem se bála že to tím zakřiknu, ale ne, už se nebojím. Hlavně bych tímhle chtěla ukázat, že každé těžké období ve vašem životě jednoho dne skončí, jde jen o to pracovat na sobě samotném a on se ten důležitej bod zlomu, jak já říkám, dostaví sám.
Jak jsem již psala v minulém článku, měsíce září 2015 až leden 2016 pro mě byly jedním stručným slovem HROZNÝ. Snad poprvé v životě jsem si vyzkoušela takhle obrovskou psychickou vyčerpanost. Občas jsem už prostě jen ležela a čekala až umřu.
Pak ale přišel ten osudný den, 9.1.2016. Nechci ho tu už znova popisovat, je to dostatečně vysvětlené ve článku určeném přímo o tomto dni. Já si v ten den sáhla na dno. Opravdu vyloženě na dno, bylo to děsný. :D Teď už se směju tomu jaká jsem byla naivka. Podstatné je, že v následujících dnech přišel ten už jednou jmenovaný BOD ZLOMU.
Tak nějak po mém návratu z Prahy se mi začalo tak nějak všechno podělávat. Propadla jsem z matiky, špatné vztahy s tátou kvůli tomu, měla jsem pocit že ztrácím kamarády (vše se usmířilo zanedlouho), zkrachovala mi kapela (teď už ale zase hrajeme a makáme na skvělejch novejch věcech♥) zkrátka bylo toho opravdu hodně a na citlivou holku je tohle všechno prostě hodně. Každopádně, na toho idiota už jsem si ani nevzpomněla. Najednou mi to všechno přišlo jako zbytečně probrečená doba a já k němu necítila už vůbec nic. Jak se vše tak nakupilo dohromady, donutilo mě to myslet nad jinýma, důležitějšíma věcma. Kupodivu, já ale byla v pohodě. Netuším čím to bylo. Byla jsem v absolutní vyrovnanosti i přesto že se, s prominutím, všechno sralo. Neříkám že mi bylo do smíchu, ale pracovala jsem na tom, aby se všechny tyhle problémy vyřešily a vida, oni se vyřešily všechny za extrémně krátkou dobu. Nebyly to ani dva týdny. A já si najednou užívala života. Cítila jsem, že znova žiju. Absolutní odraz ze dna. Znova jsem na dobré cesté k životnímu štěstí. :)
Dokonce už i bez problémů můžu poslouchat snad každou písničku. Ještě 4 měsíce zpět jsem si nemohla poslechnout moje oblíbený písničky, protože v momentu kdy začaly hrát se mi po obličeji nekontrolovatelně začaly kutálet slzy.
Tady máte některé z nich :
A Day To Remember - You had me at hello
Linkin Park - Shadow Of The Day
A taky jsem si nemohla poslechnout moje oblíbené Breaking Benjamin !!!!! Jediná písnička na kterou jsem se "zmohla" bylo Forget It. Teď už si ale v pohodičce jahodičce pustit i mou nejoblíbenější Diary of Jane ! ♥
Ono to někomu může připadat jako absolutní blbost, že mě rozbrečí písnička, ale jak říkam.. jsem modrovlasá citlivka. :D
Tohle špatné období pro mě byla obrovská zkušenost a nikdy na něj nezapomenu. Doteď je mi inspirací v textech a dlouho ještě bude. Jsem šťastná a vy, co prožíváte něco podobného jako já dříve : Věřte mi, že se vše nějak vyřeší. Jsou tu s vámi vaši nejbližší a i vy budete šťastní. ♥
Jen ještě na konec bych chtěla poděkovat za milé komentáře !!! Jste super. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat