Je to tu. Myslím, že připíjet bychom si měli až teď, při této skvělé informaci a ne u článku s mými písničkami. :D :D Mimochodem, já ani netušila, jak skvělý je nealkoholický šampaňský. :D
Asking Alexandria budou v Prazeeeee !!!! Naposledy tu měli koncert v lednu 2013 a pro mě to byl zážitek do konce života. Pro rýpaly : Ano, vím že tu byli k příležitosti Rock For People 2015 myslím, ale to neberu jako že to platí víte co, tam má málo lidí kteří vedou chudý studentský život možnost dojet.
OFICIÁLNÍ UDÁLOST NA FB :
https://www.facebook.com/events/1746838965561991/
Budou hrát 23.8.2016 v Lucerně a doufam, že budou mít nějakej vydařenej support.
Cena lístku je zatím 460 Kč.
Přátelé, tohle bude absolutní bomba. Doufam že se tam potkáme ! :D
Mimochodem, co říkáte na nový album ? Za mě absolutně super ;)
Victoria Knechtl
úterý 12. dubna 2016
Vicky začala svojí vlastní sólo tvorbu
Ehm ehm! :D Tamtadadááááááááááááá! (teď si představte nějakou slavnostní hudbu a připravte šampaňský)
Je to tu, začala jsem psát textíky jen pro sebe. Rozuměj tomu tak, že ty texty nebudu používat s kapelami, čistě jen pro mé písničky. Můj první oficko song se jmenuje Feelings a na tom videu zní faaaaakt hrozně. Slibuju, že ty další už budou mnohem lepší! O:) :D
Je to tu, začala jsem psát textíky jen pro sebe. Rozuměj tomu tak, že ty texty nebudu používat s kapelami, čistě jen pro mé písničky. Můj první oficko song se jmenuje Feelings a na tom videu zní faaaaakt hrozně. Slibuju, že ty další už budou mnohem lepší! O:) :D
Tato písnička pojednává o období jara až podzimu roku 2013, kdy jsem vlastní chybou ztratila jednu osobu.
Chystám mnoho věcí, strašně ráda bych je sem napsala, ale ne. Pro jistotu, znáte to. Až vše teprv bude pečlivě domluveno a připraveno, vypustím to do světa a věřte mi, že na sobě teď makam a doufam že se budu posouvat už jenom dál a dál. :)
Nové covery
Poslední dobou jsem zas hodně "coverovara". Fuj, to je ale debilní slovo ! :D Vyslovené zní líp. :D
Budu ráda za poslech a za následné reakce, ať už je pozitivní nebo negativní. Člověk by se nikdy neměl stydět za svůj názor a zároveň by se nikdy neměl naštvat za to, když o sobě ne vždy slyší/čte hezké věci.
People help the people
Budu ráda za poslech a za následné reakce, ať už je pozitivní nebo negativní. Člověk by se nikdy neměl stydět za svůj názor a zároveň by se nikdy neměl naštvat za to, když o sobě ne vždy slyší/čte hezké věci.
People help the people
Sleepwalking
Drown
ŽIJU ! ♥
Aloooooha !!
Lidi, je to neuvěřitelný, ale od tý doby co jsem napsala můj poslední článek jsem ŠŤASTNÁ. Upřímně šťastná ! Hodně jsem se bála sem napsat nějaký můj pocitový update, protože jsem se bála že to tím zakřiknu, ale ne, už se nebojím. Hlavně bych tímhle chtěla ukázat, že každé těžké období ve vašem životě jednoho dne skončí, jde jen o to pracovat na sobě samotném a on se ten důležitej bod zlomu, jak já říkám, dostaví sám.
Jak jsem již psala v minulém článku, měsíce září 2015 až leden 2016 pro mě byly jedním stručným slovem HROZNÝ. Snad poprvé v životě jsem si vyzkoušela takhle obrovskou psychickou vyčerpanost. Občas jsem už prostě jen ležela a čekala až umřu.
Pak ale přišel ten osudný den, 9.1.2016. Nechci ho tu už znova popisovat, je to dostatečně vysvětlené ve článku určeném přímo o tomto dni. Já si v ten den sáhla na dno. Opravdu vyloženě na dno, bylo to děsný. :D Teď už se směju tomu jaká jsem byla naivka. Podstatné je, že v následujících dnech přišel ten už jednou jmenovaný BOD ZLOMU.
Tak nějak po mém návratu z Prahy se mi začalo tak nějak všechno podělávat. Propadla jsem z matiky, špatné vztahy s tátou kvůli tomu, měla jsem pocit že ztrácím kamarády (vše se usmířilo zanedlouho), zkrachovala mi kapela (teď už ale zase hrajeme a makáme na skvělejch novejch věcech♥) zkrátka bylo toho opravdu hodně a na citlivou holku je tohle všechno prostě hodně. Každopádně, na toho idiota už jsem si ani nevzpomněla. Najednou mi to všechno přišlo jako zbytečně probrečená doba a já k němu necítila už vůbec nic. Jak se vše tak nakupilo dohromady, donutilo mě to myslet nad jinýma, důležitějšíma věcma. Kupodivu, já ale byla v pohodě. Netuším čím to bylo. Byla jsem v absolutní vyrovnanosti i přesto že se, s prominutím, všechno sralo. Neříkám že mi bylo do smíchu, ale pracovala jsem na tom, aby se všechny tyhle problémy vyřešily a vida, oni se vyřešily všechny za extrémně krátkou dobu. Nebyly to ani dva týdny. A já si najednou užívala života. Cítila jsem, že znova žiju. Absolutní odraz ze dna. Znova jsem na dobré cesté k životnímu štěstí. :)
Dokonce už i bez problémů můžu poslouchat snad každou písničku. Ještě 4 měsíce zpět jsem si nemohla poslechnout moje oblíbený písničky, protože v momentu kdy začaly hrát se mi po obličeji nekontrolovatelně začaly kutálet slzy.
Tady máte některé z nich :
A Day To Remember - You had me at hello
Lidi, je to neuvěřitelný, ale od tý doby co jsem napsala můj poslední článek jsem ŠŤASTNÁ. Upřímně šťastná ! Hodně jsem se bála sem napsat nějaký můj pocitový update, protože jsem se bála že to tím zakřiknu, ale ne, už se nebojím. Hlavně bych tímhle chtěla ukázat, že každé těžké období ve vašem životě jednoho dne skončí, jde jen o to pracovat na sobě samotném a on se ten důležitej bod zlomu, jak já říkám, dostaví sám.
Jak jsem již psala v minulém článku, měsíce září 2015 až leden 2016 pro mě byly jedním stručným slovem HROZNÝ. Snad poprvé v životě jsem si vyzkoušela takhle obrovskou psychickou vyčerpanost. Občas jsem už prostě jen ležela a čekala až umřu.
Pak ale přišel ten osudný den, 9.1.2016. Nechci ho tu už znova popisovat, je to dostatečně vysvětlené ve článku určeném přímo o tomto dni. Já si v ten den sáhla na dno. Opravdu vyloženě na dno, bylo to děsný. :D Teď už se směju tomu jaká jsem byla naivka. Podstatné je, že v následujících dnech přišel ten už jednou jmenovaný BOD ZLOMU.
Tak nějak po mém návratu z Prahy se mi začalo tak nějak všechno podělávat. Propadla jsem z matiky, špatné vztahy s tátou kvůli tomu, měla jsem pocit že ztrácím kamarády (vše se usmířilo zanedlouho), zkrachovala mi kapela (teď už ale zase hrajeme a makáme na skvělejch novejch věcech♥) zkrátka bylo toho opravdu hodně a na citlivou holku je tohle všechno prostě hodně. Každopádně, na toho idiota už jsem si ani nevzpomněla. Najednou mi to všechno přišlo jako zbytečně probrečená doba a já k němu necítila už vůbec nic. Jak se vše tak nakupilo dohromady, donutilo mě to myslet nad jinýma, důležitějšíma věcma. Kupodivu, já ale byla v pohodě. Netuším čím to bylo. Byla jsem v absolutní vyrovnanosti i přesto že se, s prominutím, všechno sralo. Neříkám že mi bylo do smíchu, ale pracovala jsem na tom, aby se všechny tyhle problémy vyřešily a vida, oni se vyřešily všechny za extrémně krátkou dobu. Nebyly to ani dva týdny. A já si najednou užívala života. Cítila jsem, že znova žiju. Absolutní odraz ze dna. Znova jsem na dobré cesté k životnímu štěstí. :)
Dokonce už i bez problémů můžu poslouchat snad každou písničku. Ještě 4 měsíce zpět jsem si nemohla poslechnout moje oblíbený písničky, protože v momentu kdy začaly hrát se mi po obličeji nekontrolovatelně začaly kutálet slzy.
Tady máte některé z nich :
A Day To Remember - You had me at hello
Linkin Park - Shadow Of The Day
A taky jsem si nemohla poslechnout moje oblíbené Breaking Benjamin !!!!! Jediná písnička na kterou jsem se "zmohla" bylo Forget It. Teď už si ale v pohodičce jahodičce pustit i mou nejoblíbenější Diary of Jane ! ♥
Ono to někomu může připadat jako absolutní blbost, že mě rozbrečí písnička, ale jak říkam.. jsem modrovlasá citlivka. :D
Tohle špatné období pro mě byla obrovská zkušenost a nikdy na něj nezapomenu. Doteď je mi inspirací v textech a dlouho ještě bude. Jsem šťastná a vy, co prožíváte něco podobného jako já dříve : Věřte mi, že se vše nějak vyřeší. Jsou tu s vámi vaši nejbližší a i vy budete šťastní. ♥
Jen ještě na konec bych chtěla poděkovat za milé komentáře !!! Jste super. :)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)

